Když tvořím Voolikovy příběhy, rád bych řekl, že jsem vše vytvořil za jedno odpoledne a že jsem spisovatelský génius. To bylo krásné, ale není tomu tak. Který čas je pro tvorbu nejlepší?
Využít zdánlivě prázdné časové prostoje
Psaní a tvorba vyžaduje pozornost spolu s energií, kterou činnost spotřebovává. Jak se to dá všechno stíhat? Ráno si přivstat, pracovat do noci? A co když přes den jsou další činnosti, které je potřeba udělat?
Já se snažím uvolňovat pozornost postupně a v menších dávkách, protože zastávám názor, že pravidelná menší činnost má stejný (ne-li větší) efekt jako jednorázová velká činnost. Z toho důvodu například volné chvíle v "šalině" věnuji čtení a korekturování textu sám po sobě. Je to ideální čas, který by jinak zůstal nevyužitý.
Nejlepší je ten čas, který máme.
Pro tyto příležitosti jsem si vytiskl a svázal pracovní verzi knihy. Opakovaně se k ní vracím. Elektronika má své obrovské výhody, ale ať žijí papír a tužka. Cesty a přesuny vyplňuji korekturováním a kreativní činností a díky tomu posouvám proces psaní rychleji vpřed.
Při cestách přichází spousta vjemů, které fungují jako asociace. Třeba když vidím nějakého člověka, napadne mě spojit si jej se zvířetem a pozoruji jeho chování (což se právě v hromadných prostředcích přímo nabízí :D) nebo koukám z okna a nechám hlavu běžet na vlnoběh. V tomto režimu mají myšlenky čas vyplavat na povrch z hlubin mé mysli.
Určitě rychleji píšu nebo ilustruji, když sedím za počítačem u stolu, ale tyto "volnější" chvíle mají svůj velký význam. Během cest a přesunů se dá dělat také mnoho dalších věcí, například psát články v telefonu, upravovat fotky...nebo nic nedělat, otevřít oči a seznámit se se skvělými lidmi, kteří sedí kolem. Takže tvořím tak, že v šalině píšu taky :)