Na začátku tvorby knihy byla pozitivní vlna emocí. Měl jsem v hlavě rozmyšlený vizuální koncept a věděl hlavní myšlenku Voolika. Všechna zvířátka jsem si nejdřív načrtnul, přiřadil k nim charakteristiky a začal je provazovat do společného příběhu Voolika na cestách.
Psaní mi šlo pěkně od ruky. Až jsem se zastavil na jakémsi slepém bodu, který bych nazval "bod Z". Měl jsem chuť dál tvořit jen jsem se v psaní moc neposunoval.
Dá se kreativita odsedět?
Zkoušel jsem to způsobem: "Dnes v 16h si Tome sedneš, vymyslíš a napíšeš přesně tuhle kapitolu." Fungovalo to do bodu, že jsem si opravdu v 16h sednul, že budu tvořit. Jen mě to prostě nenapadalo. Žádné múzy okolo. Například u kapitoly postavičky jednorožce Flafíka, jsem seděl 3 dny po sobě, vymýšlel několik variant, ale žádná mi nepřišla jako to pravé ořechové. Až potom jednou ráno při snídani, kdy jsem na psaní tvoření vůbec nemyslel, se proud myšlenek spustil sám od sebe. Jako by kreativní nádobku někdo odzátkoval a už to "teklo." Za 15 minut byla myšlenka kapitoly vytvořena. Následně jsem ji přepsal a doladil, což byla už rutinnější činnost.
Zachytávání proudu
Jako podpůrné činnosti, abych udržoval nebo zachytával proud myšlenek, případně se k nim vracel, dělal jsem a dělám následující:
- používám papírový umělecký A5 blok, do kterého si kreslím skici, myšlenkové mapy atd.
- zkouším si v příbězích představit lidi v mém okolí, přiřadit jejich charakteristiky a životní příběhy k postavám v knize
- zapisuji si rychlé poznámky, které mě napadnou např. na ulici, do aplikace Evernote, tam je hážu do složky "Voolik vývoj" a následně s nimi dál pracuji, je super, že poznámky jsou synchronizované a tak na nich mohu dál pohodlně pracovat i na notebooku
- kladu si stále mnoho a mnoho otázek, které mi pomáhají rozvíjet příběh dál, snažím se dívat očima čtenáře, dětského čtenáře, který bude mít spoustu otázek
- pomáhá mi číst po sobě text v mobilní verzi ve Wordu nebo ve vytištěné verzi na cestách a při přesunech, kdy hlava funguje tak nějak volněji
- nejvíce mi pomáhá, že své myšlenky můžu konzultovat se svými blízkými, přítelkyní, rodinou, protože oni mi dali nejvíce podnětů a také si užili kopce srandy :D
Vzorec tvoření
Kreativita se odsedět nedá. Je to nespoutaný živel, který je třeba udržovat, podporovat a zachycovat. K němu neodmyslitelně patří rutinní činnosti. Tvorba pro mě je kombinací, která se dá zapsat vzorcem:
Jak to máte s tvořením vy?